O knize: rok / ...Vit věděl, že na Krymu jsou jedovaté rostliny, ale musel si to ověřit takto: na kůži svých dvou -letá dcera. Staška bez ustání plakala. Nepomohl ani pramen nalezený téměř na samém vrcholu stezky. Popálenina bolela a svědila, takže jsem celou cestu do Mangup-Kale musel nést dceru v náručí. Nakonec „opice“ konečně usnula a přišla za celým hlučným davem příbuzných. Jurij Vasiljevič - Vítův otec - vedl hlučné stádo vpřed a mladý táta obdivoval krásy Mangupu sám. Do ruin starokřesťanského chrámu nešel kvůli partě studentů archeologie, kteří si hlučně něco dokazovali, i když jindy by určitě lezl mezi tesané bloky a hledal něco, co neznal..